Úvodní slovo

Vážené kolegyně a kolegové, 

dovolte mi, abych pozvala na jubilejní desátou konferenci o poruchách příjmu potravy a obezitě s mezinárodní účastí.

Tentokrát jsme oslovili přednášející, kteří mají zkušenost s prací u nás i v zahraničí a mohou podmínky srovnávat.  Opět jsme byli tázáni, proč máme v názvu konference i obezitu, když se v názvech přednášek objevuje zřídka. Důvody jsme popsali již minule. Problematika obezity a nadváhy spojené s psychickými poruchami tvoří neoddělitelnou část moderního pojetí spektra poruch příjmu potravy. Stále častěji léčíme pacientky s anorexií a bulimií u premorbidní obézních dětí nebo u dětí z rodin, které se s obezitou nebo nadváhou dlouhodobě potýkají, což často negativně ovlivňuje průběh ostatních subdiagnóz celého spektra. S narůstající prevalencí obezity v populaci narůstá fobie z nadváhy, která může spustit maladaptivní jídelní chování. Nespokojenost s vlastním zevnějškem u dětí s normální hmotností narůstá srovnáváním se všudypřítomnou virtuální realitou dokonalé a příliš štíhlé ideální krásy. Selhání v „dokonalém“ zdravém životním stylu často skončí v nevhodných dietách a chaotickém jídelním chování se zvýšeným rizikem vzniku závažné poruchy příjmu potravy. Děti často vědí lépe, co je dieta, než jak normálně zdravě jíst.

V minulém úvodu jsem psala, že projevy patologického jídelního chování jsou čím dál tím rafinovaněji utajovány, důvodem je často strach ze stigmatizace. Často jsou ukryty za lži, před kterými chceme během konference varovat. Chceme naučit především dospívající mládež je identifikovat a nepodléhat společenskému ani rodinnému diktátu vzhledu.

Destigmatizace onemocnění, o kterou se dlouhodobě snažíme a kterou podporují mnohé aktivity v rámci reformy psychiatrie, vyžaduje pochopení a akceptaci tohoto psychiatrického onemocnění, kde nehomeostatická regulace příjmu a výdeje energie slouží k maladaptivní regulaci emocí a vztahů a následným závažným biopsychosociálním následkům. Nezdravé jídelní chování, má společné rysy s dalšími formami rizikového chování v adolescenci, když zaměření na pozitivní životní hodnoty a vzory ustupuje úzkému zaměření na pozornost zevnějšku. Restrikce jídla se stává jakýmsi morálním imperativem, náboženstvím, měřítkem úspěchu v práci i ve vztahu a sebekontroly. Naše preventivní programy pro mládež se snaží odvrátit hodnotový svět mladých lidí od výhradní pozornosti věnované talíři a postavě. Snažíme se, aby programy směřující k  destigmatizaci byly k dispozici i rodičům a školám, které v motivačních vzorcích dospívajících hrají zásadní roli.

K otálení se zahájením komplexní psychiatricko-psychologickou intervence někdy přispívají i odborníci jiných oborů, ve snaze chránit pacienta před stigmatizací psychiatrií. Podle současných výzkumů v USA jí někdy zdravotníci brzy neodhalí. Postižení pak vyhledávají alternativní přístupy, lži s nimi spojené budou také předmětem přednášky na konferenci. Také popření vlastní poruchy příjmu potrav u profesionálních pracovníků může ovlivnit týmovou práci a postoje pacientů k léčbě. Postoje k týmové léčbě se mění také s nástupem nutričních terapeutů do oblasti poruch příjmu potravy. Proto je během konference diskutována i nutnost dalšího vzdělání, týmové práce, spolupráce na léčbě pacientů s komorbidními onemocněními a etické rozměry u chronických průběhů.

Na minulé konferenci jsme diskutovali otázku profesionality. Nyní řešíme problém dalšího profesionálního vzdělávání a možnost jeho uplatnění v kontextu stoupající zátěže lékařů i sester administrativou. Nedostatek profesionálů a přímého času věnovaného pacientům může snížit reálnou dostupnost kvalitní léčby založené na důkazech a vést k prodlevě v léčbě a tím zhoršení prognózy onemocnění.  Může tím vzniknout paradoxně prostor pro nedostatečně v oboru školené jedince a komerční či jiné organizační zájmy. Nedostatek času se projevuje i v možnostech dalšího výzkumu v oboru a může v budoucnu ovlivnit jeho kvalitu i především možnosti uplatnění výsledků výzkumu do klinické praxe.

Výrazná nemotivovanost a odpor pacientů k léčbě vede k nárůstu, chronických psychických i somatických a sociálních následků onemocnění. To přispívá k naléhavé potřebě řešit resistenci k léčbě, paliativní péči a etické a právní otázky, vztah mezi osobní svobodou a odpovědnosti za vlastní zdraví a schopnosti rozeznat jeho vážné ohrožení.

Naše konference má za cíl se zaměřit na uvedená závažná témata léčby a profesionální postoje v kontextu hledání pravdy a lží, které nás v oboru obklopují. Chceme hledat cesty a informace, jak zlepšit péči o pacienty, vzdělávání a sebereflexi profesionálů. Proto považujeme za nezbytné smysluplně využít současné reformní snahy v psychiatrii na podkladě znalosti našich reálných možností v oblasti poruch příjmu potravy…    

prof. MUDr. Hana Papežová, CSc.

prezidentka konference